Znouzectnost prezývaná tiež Znouze alebo ZNC, je jedna z tých českých punkových kapiel, čo si zaslúži pomenovanie kultová. Ich nádherné, inteligentné, poetické a vtipné texty oslovia každého. A ich až folková melodika z nich robí niečo výnimočné a originálne. Vznikli v roku 1986 a majú veľkú popularitu samozrejme aj u nás na Slovensku. Nedávno vydali svoj trinásty album „The End…?“ O ňom a ďalších veciach porozprával basák Golda.
Zdravím, ako sa máme? Musím pogratulovať k novému albumu The End…? Veľmi sa mi páči, čo je v kontexte vašej tvorby už tak nejak štandard. 🙂 Ako ste spokojní s nahrávkou, pesničkami a ako dlho album vznikal?
Golda: No, díky za ta hezká slova, samozřejmě potěšilo. No a spokojení? Asi ano. Prostě se nám časem nahromadily nějaké písničky, nahráli jsme je a tím je to zas jedna uzavřená kapitola a snad si teď budou žít dál svým vlastním životem.
Jak dlouho to vznikalo? Pokud myslíš vlastní nahrávání, tak čistého času si myslím, že celkem cca 16 hodin rozložených do asi čtyř dnů. V podstatě hodně garážový způsob nahrávání. Pak s tím samozřejmě měl ještě hodně práce Ondra Ježek, se kterým jsme desku dělali.
Čo vlastne symbolizuje názov The End…? Dúfam, že nie koniec ZNC?
Golda: My moc neplánujeme. 🙂 Ani co bude třeba za půl roku, ani nějaký konkrétní konec. Co přijde to přijde.
Písničky vznikaly v celkem divné době, co se týká politiky, společenských poměrů a mezilidských vztahů. Zrovna to u nás nějak projel Bureš ve volbách, tak se na názvu asi podepsalo i to. Že jsme měli pocit, že zas na chvíli vyběhneme z toho divného temného tunelu na světlo.
Druhá věc je, že žijeme v éře těch nekonečných seriálů, kde vlastně i pevně ukončená řada nemusí mít konec. V binárním světě nic není definitivní, na rozdíl od reálného. Takže The End s otazníkem.
Album mi pripadá viac pesničkovejší ako jeho predchodca Beat Simplicitas. Ten mi pripadal ako vaša hudobne najtvrdšia nahrávka. Je to v oboch prípadoch prirodzený vývoj, či to bol plán?
Golda: Přirozený vývoj. Nemíváme konkrétní vize jak něco natočit, natož o výsledném tvaru. Tady se na celkovém vyznění zásadně podílel zmíněný Ondra Ježek, takový český guru nezávislých kapel a jeho dost specifický způsob nahrávání.
On třeba sedí s kapelou u mixu ve stejné místnosti, na za zdí za okénkem. Což je fakt unikát a chvílema nám ho bylo i dost líto. Cítil nás jako garážovou nenačančanou kapelu, tak to tak prostě sejmul a smíchal.
Dotočil pak pár zajímavejch zvuků, co moc netrčí a dělají místy hezkou náladu. Ale jinak se všechno točilo naživo, mimo zpěvy a pár drobných oprav, samozřejmě. Včera jsem si po delší době poslechl a působí to na mne podobně, jako naše ultra staré nahrávky. Jen lepší zvuk a je líp rozumět zpěvu, což je u nás zásadní věc.
Súčasná scéna
Jednou z mojich najobľúbenejších pesničiek je Na řece Léthé. Je text reakcia na súčasnú hudbu, scénu a umenie všeobecne?
Golda: Jo? Zajímavé 🙂 No, máš trochu pravdu. Myslím, že ani tak nejde o to udržet se na hladině (ono všechno pomine) ale snažit se dělat něco, co má nějaký přesah, obsah a snad i delší životnost. Něco, za co se po čase nemusíš stydět.
Životnost po čase ukáže čas, ale ta snaha by i tak měla být. Osobně mám pocit, že v současnosti je obrovská část, ne-li naprostá většina toho, co se na nás valí, jen vata a balast. A že to tak nebývalo. Že třeba i v popovém mainstreamu se dřív dalo najít dost kvalitních věcí, co přežily dekády a fungují dodnes. A to se jednalo o pop, o echt spotřební zboží.
Že šla celkově hrozně dolů laťka toho, co je bráno jako kvalitní věc. K textu zmíněné písničky mne inspirovala situace, kdy jsme jeli v autě, poslouchali rádio a pustili nějakou novou kapelu s fakt super songem. Jsem si říkal, ty jo, to je pecka, mlaďasové a takovýhle hit – jenže pak mi došlo, že to vlastně znám, že je to cover ze šedesátých let s moderním zvukem. A tohle se stává velmi často.
Covery jsou ok, ale někdy se tím maskuje autorská impotence. A taky že dneska – a to napříč žánry – jsou kapely a interpreti často až strašidelně zástupní, zaměnitelní a bez ksichtu.
Teda, na tom, jak vypadají, se samozřejmě pracuje fest, všechny ty správný hadry, kérky, šminky… ale pak si pustíš jen muziku bez klipu, vizuální nadstavby a máš pocit, žes to už všechno někdy slyšel, nebo je to prostě blbost. Akorát zvuk samozřejmě naprostá bomba – dnešní technologie a softy umožňují zázraky a jsi limitovaný jen tím, co si dokážeš vymyslet.
A situace samozřejmě nahrává velkým firmám, co online globálně prodávají vatu za pár šupů, ale ve výsledku jim to generuje obrovský prachy s minimálními náklady. Tam, kde kdysi v gramofirmě pracovalo sto lidí, jich dneska stačí pět. A brzo už budou určitě tlačit i virtuální generované umělce.
To už sice taky běží, zatím jako kuriozity, ale nebude trvat dlouho a bude to naprosto běžné – protože lidem je tohle často úplně jedno, co jim kdo tlačí do hlavy. Otázka masového vkusu. Ale ti, co jim to jedno není, pak třeba budou zas víc vyhledávat kluby a tu opravdu živou hudbu živých lidí pro živé publikum.
A o to víc záleží na těch „okrajových“ žánrech mimo blátivý maistream. Tam muzika doopravdy žije. Ne online a na mastodontích festech, ale na periferii.
Keď sme pri scéne… Aké české a slovenské skupiny máte radi (všetky žánre)? Staré, či nové. 🙂
Golda: No, já teď můžu mluvit jen za sebe 🙂 Hele – teď určitě
Catastrofy, ti mne baví hodně. 🙂 Berlin Manson je fajn, ten kluk má hodně velký charisma. Živé kvety bývaly super. A pak samozřejmě hodně starý muziky z bigbítu – Pavol Hammel a podobný věci. Tam máte spoustu fakt krásnejch klasickejch nahrávek a desek. Jo a abych nezapomněl – jurodivý.
Dáša Fon Fľaša, jak sám, tak jeho projekty. To mne baví fakt hodně. Moc takových lidí na scéně není. Mimochodem – hráli jsme na Punkáči dětom a slovenský punkový grupy, co jsme měli možnost vidět, byly vlastně všechny hodně svý a byly většinou formou o dost méně standardní „alkopunk“, než bývá třeba u nás zvykem.
Což bylo příjemný – je v nich třeba i víc politika, ale je to uvěřitelný. Načo názov na mne fakt působili jako současný slovenský folklor. By bylo vtipný, kdyby udělali nějakou fůzi třeba s cimbálkovkou. 🙂 Ty kořeny jsou tam naprosto jasný. No a Rozpor – to byla navíc ještě dobrá show 😀
História
Chcem sa na chvíľu vrátiť do vašej histórie a k prvým dvom platniam „Obludný Neználek“ a „Odrhovačky & baladajky“. Na oboch je obrovské množstvo skladieb. To ste boli tak kreatívni alebo ste chceli povedať toľko tém a riskovali ste, že stratíte pozornosť poslucháča? Mne trvalo roky kým som album napočúval, tak aby som ho mohol dnes počúvať komplet a spievať si s vami každý song a chápať ktorá bije.
Golda: Ono se tohle z dnešního pohledu nedá úplně pochopit, doba byla prostě jiná a věci fungovaly jinak.
Do roku 89 jsi nevěděl, jestli třeba za týden budeš moct ještě hrát a jelo to víc intenzivně. No a Neználek jsou vlastně sebrané písničky za tři roky. Víceméně dvojalbum, kdyby to vyšlo jako dvě desky, asi by ti to tak nepřišlo. Ale poslouchat celé najednou je samozřejmě kláda. 🙂 Odrhovačky za dva.
My to prostě takhle chrlili. Žili jsme muzikou. Moc jiných možností tenkrát nebylo. Bylo běžné, že si Déma v sobotu sedl s kytarou a vymyslel třeba tři písničky. Přinesl mi je nahrané na kazetě, druhý den jsem je otextoval, v týdnu byla zkouška a další týden už jsme je někde hráli naživo. Prostě oldschool jednoduchý punk. Rokenrol. Přišlo nám to normální.
Na prvých albumoch ste mali saxofón a aj ženské hlasy? Je ešte šanca, že sa niekedy niečo také nahrá? Ste s bývalými spoluhráčkami v kontakte?
Golda: Jak už bylo řečeno – málokdy něco plánujeme. Všechny naše sestavy vznikly na základě v podstatě náhodného setkání lidí. Nějakou dobu to fungovalo, pak už ne a za čas zas fungovalo něco jiného. Ale v kontaktu jsme se všemi dodnes. V dobrém.
Možno nie som informovaný. Ak nie som, tak mi odpusť, ale nemyslím si, že v krásnych vinyl reedíciách vyšla celá diskografia. Je možné, že k tomu niekedy dôjde?
Golda:
Vyšlo zatím všechno od roku 1989 do roku 1996. Od Neználka po Kapitána Mlíka, co se týká reedicí. Počítáme s tím, že průběžně se dodělá všechno. Plzeňský AVIK teď vydává reedici Rádia BlaBla plus, (na to nemáme práva) což byl šílený mix našich spřátelených kapel v roce 1992, my asi uděláme primárně Zastávku mileč, má čtyřicet let výročí a pak už nejspíš chronologicky, jak desky vycházely po sobě. Uvidíme, jak to půjde.
Je samozřejmě problém s délkou, tenkrát přišla doba CD s kapacitou cca 70 minut a člověk už neměl vinylový limit cca 40 minut. A zkracovat notoricky známé nahrávky je blbé. Takže nějaká forma dvojvinylu, což je samozřejmě dražší a pracnější. Tohle mám na triku já a jelikož se snažím dělat hezký věci a zároveň udržet to v rovině, aby mne práce bavila, někdy to drhne.
Energie a trpělivosti v našem věku spíš ubývá… hehehe
Budúcnosť?
Kedy sa objavíte na koncertoch na Slovensku? Je nejaká akcia, festival na ktorý sa tešíte?
Golda: My do rozpadu soustátí jezdili celkem běžně a rádi – ale pak se to zadrhlo a naše spanilé jízdy byly čím dál zřídkavější. Letos jsme shodou okolností jeli asi třikrát, nebo čtyřikrát a ta setkání byla pokaždé v duchu srazu žáků zvláštní školy po letech.
Člověk má pocit, že se vlastně se všemi zná – i když si třeba nemůže vzpomenout na jména. Už jsme u vás prostě celkem „out“. A vlastně i mimo tu echt punkovou komunitu, co si udržují třeba SPS. No a nám samozřejmě víc vyhovují kluby, než festy – natož pak ty echt velké stage. To fakt není naše parketa a nechcem se někam vnucovat za každou cenu. Tak uvidíme jak příští rok.
Ďakujem za rozhovor. Moc si toho cením. Záverečné slová sú len Tvoje a môžeš aj dodať na čo som sa neopýtal. 🙂
Golda: No, já děkuji za celou naší cimrmanovskou pseudopunkovou grupu.
A pokud můžu něco dodat, tak snad jen –
Země je kulatá a obíhá kolem slunce. Užijte si to a Síla vás provázej!
Youtube ukážka
Linky:
https://www.znc.cz/cz-novinky/
https://www.facebook.com/znouzectnost
https://www.instagram.com/znouzectnost
Hlavná foto: Autor: Palickap – File:Holešovská_regata,_Znouzectnost.JPG, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=74059552
